From D-Day to V-Day
Září 1944
25. září 1944 - Den D + 111
Ústup od Arnhemu
3. kanadská pěší divize z uskupení II. kanadského sboru začala po dělostřelecké přípravě postupovat z Boulogne na Calais. 1. polská obrněná divize, která v uplynulých týdnech tvrdě bojovala proti nepříteli a měla velké ztráty, byla přesunuta z východního křídla II. kanadského sboru k I. britskému sboru. Poláci vůbec patřili k významným Spojencům anglo-americko-francouzské aliance. Vyznamenali se již v prvních letech letecké války nad západní Evropou. V roce 1942 se v Iránu objevilo na 67 000 polských vojáků. Šlo o někdejší válečné zajatce, které zajala v roce 1939 ruská armáda v obsazeném Polsku. V srpnu 1941 podepsala polská exilová vláda v Londýně se Sovětským svazem smlouvu, která umožňovala, aby se z někdejších válečných zajatců a na Sibiř deportovaných osob polské národnosti vytvořily samostatné polské ozbrojené síly. Jejich velitelem se stal generál Wladyslaw Anders. Ze Sovětského svazu Andersova armáda evakuovala do Iránu a poté do Iráku. Tady se zformovaly dvě polské divize. Jádrem jedné z nich se stala legendami opředená brigáda karpatských střelců, kteří bojovali již u Tobruku. V květnu 1944 se polské jednotky zúčastnily mohutné spojenecké ofenzívy u italského Monte Cassina. Polští tankisté si prostříleli cestu z pláží v Normandii a poté bojovali po boku Kanaďanů i Britů. Polští výsadkáři krváceli u Arnhemu. Splnili svoji povinnost vůči vlasti i přísahu, že těžce zkoušený národ pomstí. Také v Polsku však byli „Zápaďáci“, jak se přezdívalo vojákům zahraniční armády bojující po boku západních Spojenců, vystaveni po nastolení komunismu politickému útlaku. Mnoho z nich raději volilo opět další exil. Jak podobné byly jejich osudy s příběhy Čechoslováků.
V severovýchodní části Holandska se chýlila ke konci heroická bitva výsadkářů. „Rudí ďáblové“ bojovali proti přesile tanků, proti které však neměli ani nejmenší šanci. Proto se I. britský výsadkový sbor rozhodl stáhnout v noci své jednotky ze severního předmostí na Dolním Rýnu z oblasti Arnhemu. Jednotky 101. vzdušné výsadkové divize a 50. britské pěší divize obešly část nepřátelských silničních zátarasů nedaleko Koeveringu, které Němci po setmění opustili. XXX. britský sbor „vyčistil“ Elst a Bemmel, zatímco VIII. britský sbor obsadil Helmond a Gemert severovýchodně od Eindhovenu.
7. obrněná divize z uskupení 3. americké armády a 29. pěší divize, která byla přesunuta od nedávno dobytého Brestu, byly připojeny k americkému XIX. sboru 1. americké armády.
Generál Patton určil seznam „omezených“ útoků 3. americké armády podle důležitosti. 5. pěší divize z uskupení amerického XX. sboru kompletně převzala prostor po 7. obrněné divizi a zaujala novou obrannou linii. 83. pěší divize mezitím čistila týl sboru západně od řek Sauer a Mosely a dosáhla západního břehu Mosely v Remichu. Jednotky 35. pěší divize z uskupení amerického XII. sboru vystřídaly formace 6. obrněné divize v oblasti lesa Forét de Grémecey. Proti výběžku, drženém bojovým uskupením A od „Čtvrté obrněné“ byl podniknut další silný protiútok jednotek německé 5. pancéřové armády, které se snažily projít přes Marsal a Moyenvic do Vic-sur-Seille a spojit se s 1. německou armádou. V poledne zaútočilo na postavení 37. tankového praporu severovýchodně od Juvelize deset nepřátelských tanků, byly ale rychle zneškodněny přesnou palbou Shermanů. Další útok německých tanků a pěchoty směřoval proti 10. a 53. praporu obrněné pěchoty v prostoru jihovýchodně od postavení 37. tankového praporu. Tyto protiútoky pokračovaly celé odpoledne a Němcům se podařilo obsadit Moncourt. Bojové uskupení B se otočilo v pozicích západně od Château-Salins a postupovalo jižně od bojového uskupení A.
45. pěší divize od VI. sboru 7. armády dokončila vyčištění Epinalu od nepřátelských jednotek. 36. pěší divize v průběhu 25. září 1944 útočila směrem na Bruyéres a Tendon a 3. pěší divize od ní převzala linii v oblasti St Amé.
II. francouzský sbor začal s 1. francouzskou obrněnou divizí omezený útok proti nepřátelským pozicím.
zpět na září 1944