• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Září 1944

26. září 1944 - Den D + 112

Denní světlo zastavilo ústup 1. britské výsadkové divize ze svazku I. britského výsadkového sboru z oblasti nizozemského Arnhemu. Asi 300 výsadkářů zůstalo na severním břehu Dolního Rýna a jen některým se podařilo později uniknout k jihu. Ačkoli operace Market – Garden nedocílila významnějšího úspěchu, kterým by bylo získání předmostí na Dolním Rýnu, obchvat Západního valu či zajištění pozic, ze kterých by bylo možné zaútočit na Porúří, znamenala alespoň cenný územní zisk a zlepšila spojenecké pozice. Avšak za jakou cenu! Jen obě americké výsadkové divize měly těžké ztráty, ale stále bylo nutné je zanechat v prostoru vybojovaném během zářijového útoku na Holandsko. 101. vzdušná výsadková divize stabilizovala linii, ženisté odstraňovali miny a znovu otevřeli hlavní silnici St Oedenrode – Veghel. Po skončení bitvy se vyrojila celá řada otazníků. Na čí straně je vina za nezdar operace? Za všechny to lapidárně vyjádřil Brigadier-General James M. Gavin, velitel „Osmdesáté druhé vzdušné výsadkové“: „U Arnhemu došlo k selhání“. K tomu se nedalo nic dodat. Až v březnu 1945 propukne operace Varsity, která bude reprízou „divadla jménem Market“, budou všichni již poučeni. Tentokrát vše klapne a Rýn přestane být překážkou.

Americký VIII. sbor, nyní složený ze 2. a 8. pěší divize, se začal v průběhu dne přesunovat za americký V. sbor z uskupení 1. americké armády. Velitel 60. pěšího pluku z uskupení 9. pěší divize amerického VII. sboru „První americké“ vyslal dva prapory, připojené od 39. pěšímu pluku, na pomoc oslabenému praporu v bojích v Huertgenském lese. Zároveň rezervnímu praporu vydal rozkaz, aby přehradil hlavní silnici Lammersdorf – Huertgen na křižovatce u Zweifallu. Huertgenský les se stane jedním z míst, kde se bude psát válečná historie amerických jednotek bojujících za osvobození utlačovaných evropských národů. Bude to místo, kde opět budou krvácet a umírat „synové Ameriky“.

Generál Walker, velitel amerického XX. sboru, vydal rozkaz k útoku na Fort Driant. Mezitím stíhací bombardéry od XIX. taktického letectva útočily na pevnosti kolem Mét. 3. prapor 359. pěšího pluku 90. pěší divize „vyčistil“ silnici mezi Gravelotte a zemědělskou usedlostí St Hubert. Kvůli nedostatku paliva a munice byla 4. obrněná divize z uskupení amerického XII. sboru donucena se stáhnou na pravém křídle sboru, aby zlepšila své obranné pozice. Toho využili Němci a rychle postoupili k Juvelize a Coincourtu. Mezitím se 80. pěší divize marně pokoušela uzavřít linii na řece Seille.

Části 318. pěšího pluku se nepodařilo obsadit Mt St Jean. Potíže měl i „bratrský“ 317. pěší pluk a proto nedokázal postoupit k Moivronu. Muži od „Osmdesáté pěší“ měli za sebou perný měsíc. Od jeho počátku zničili 46 tanků a útočných děl a zajali 1 905 nepřátelských vojáků. Cena za vítězný postup však nebyla malá. „Blue Ridge“, jak bylo divizi přezdíváno, ztratila jen v průběhu září 1944 celkem 2 851 mužů, z toho 437 padlo a 657 bylo nezvěstných. Jednotky 35. pěší divize převzaly prostor 6. obrněné divize v lese Forét de Grémecey. „Šestá obrněná“ byla přesunuta do zálohy, pouze bojové uskupení B zůstalo v linii mezi 80. a 35. pěší divizí v prostoru Leyer. Nepřítel začal odpoledne se sérií protiútoků proti přední linii „Třicáté páté pěší“ ve snaze znovu získat pozice v lese Forét de Grémecey.

V průběhu dne se 310. a 312. squadrona RAF zúčastnily doprovodu Dakot operujících nad Nizozemím. Mezi československými letci, kteří se 26. září 1944 zúčastnili eskorty dvoumotorových Dakot, byl i Josef Prokopec od „Třistadesítky“. O svém účinkování v posledním dni operace Market – Garden později vypověděl, že to také možná byl den, kdy se podruhé narodil. „Po předletové přípravě jsme se vypravili ke svým letounům. Můj Spitfire F.Mk.IXC BS 126 s kódovým označením NN-Z jako „Zdeněk“ již stál připravený, aby se mohl zúčastnit další rutinní akce v rámci operace Market - Garden. Usedl jsem do jeho kokpitu, přikurtoval se a pak nastartoval. Bylo krátce před tři čtvrtě na tři odpoledne, když naše „Spity“ začaly pojíždět ke startu. Přidal jsem plyn a letoun se rozběhl po dráze letiště North Weald. Ještě než se jeho kola odlepila od země, bouchla pravá pneumatika a stroj se stal prakticky neovladatelný. Vybočil z dráhy startu a začal po letišti doslova tancovat. Zavřel jsem plyn, vypnul magneta a ještě když reagovala, namířil jsem mašinu na zelený pruh vedle dráhy. Začal jsem brzdit, letadlo se však stále řítilo vpřed a konec letiště se nezadržitelně blížil.

Najednou se ozvala rána, stroj se zastavil, naklonil a jak se těžce hrnul vpřed, šel jsem v kabině dopředu i já. „Spit“ vrazil do hromady hlíny, která tam zůstala z doby úpravy letištní plochy. Popruhy, kterými jsem byl přikurtován, se nárazem napjaly a já šel po hlavě na palubní desku. Obličejem jsem vrazil do přístrojů tak silně, že to odnesl můj nos. Než jsem se probral z rány a úleku, stáli nade mnou kluci ze záchranné čety a tahali mě z kokpitu. Teprve až když jsem vylezl ven a po křídle sklouzl na zem, mohl i vidět svého „Spita“. Ležel na břiše, levá podvozková noha byla poničená a pravá úplně chyběla. Pak mi došlo, že stroj má pod sebou velkou přídavnou nádrž plnou benzínu. Kdyby těch 600 litrů „šťávy“ začalo hořet, mohlo to vzít rychlý konec. Jen letmo jsem si vzpomněl, jak za sebou vidím řadu jisker a v tu chvíli si připadal, jako bych právě vylezl z ujíždějícího zapalovače.

Celého zpitomělého a zakrváceného v obličeji mě sebrali, naložili do sanitky a odvezli do nemocnice. Doktoři mě prohlédli a když zjistili, že jsem celý, udělali se mnou běžné testy. Dostal jsem čisté prádlo a uniformu a šel jsem domů, na základnu. Jen ten nos byl nějak větší, než konečně opadl otok. Mašina šla do opravny. Mise „Třistadesítky“ toho dne skončila krátce před šestou večerní a až na moji havárii proběhla bez zvláštních příhod“, uvedl k 26. září 1944 přímý pamětník Josef Prokopec, který v r. 2009 oslavil 90. narozeniny.

Rušno bylo také u Československé samostatné obrněné brigády, která v průběhu dne zahájila tzv. cvičení v brigádě. Před několika dny navštívil muže generála Lišky generál Sergěj Ingr, hlavní velitel čs. vojsk (v zahraničí). Zdvořilostní návštěva vykonaná u „brigádníků“ měla kromě jiného také za cíl podpořit jednotku v její přípravě na boj ve Francii.