From D-Day to V-Day
Září 1944
3. září 1944 - Den D + 89
Generál Montgomery vydal 2. britské armádě rozkaz rychle postupovat k řece Rýn a zabezpečit přechod přes poslední velkou překážku na cestě do Německa. 1. kanadská armáda má podle „Montyho“ rozkazu pokračovat v čištění pobřežního prostoru.
V průběhu dne I. britský sbor obklíčil Le Havre. 51. britská pěší divize se přesunula ze St Valery na pozice vpravo od 49. britské pěší. Zároveň byly zahájeny přípravné práce pro uskutečnění hlavního útoku na důkladně vypracované opevnění města a přístavu Le Havre. 4. kanadská obrněná divize z uskupení II. kanadského sboru vybudovala předmostí po překročení Sommy v oblasti Pont Remy východně od Abbeville a poté se zde zastavila. 1. polská obrněná divize postupující na levé straně sboru překročila řeku západně od Abbeville.
V oblasti XII. britského sboru „Sedmá obrněná“ mířila na Ghent přes Lillers, které leží na silnici Bethune – Aire. Britský XXX. sbor po předchozím rychlém postupu překročil francouzsko-belgickou hranici. 11. britská obrněná divize postupující na Antverpy na levé straně sboru dosáhla i přes tvrdý nepřátelský odpor pozice v oblasti Lille – Tournai. Britská Gardová obrněná divize mířící na Brusel zablokovala silnice vycházející z města.
Americký XIX. sbor zůstal v průběhu 3. září 1944 v oblasti jižně od Tournai, aby zde zadržoval nepřítele v „kapse“ vytvořené jihozápadně a západně od Mons. Americký V. sbor obdržel rozkaz přesunout se do nové zóny na pravé křídlo 1. americké armády, přeskupit se a postupovat co možná nejrychleji k řece Máse (Meuse). Úspěch zaznamenaly pancéřové oddíly od „Třetí obrněné“, když v průběhu dne dobyly Mons. Mezitím 1. pěší divize postupovala a zatlačovala dezorganizovaného nepřítele v oblasti Mons – Bavay – les Forét de Mormal.
Tankové jednotky od 7. obrněné divize z uskupení amerického XX. sboru se stáhly do Sedanu. Do původních pozic se „Sedmá obrněná“ měla vrátit o den později, tentokrát však s plnými nádržemi. Polní letiště nedaleko Remeše (Reims) bylo k 3. září 1944 připraveno natolik, že mohlo začít přijímat transportní letadla se zásobami. Díky tomu bylo v průběhu dne 4. obrněné divizi dodáno drahocenných 8 000 galonů (asi 31 000 litrů) benzínu. Pro „Čtvrtou obrněnou“ to znamenalo, že mohla pokračovat v útočných akcích a hnát se za nepřítelem. Generál Patton navštívil téhož dne velitelství amerického XII. sboru a projednal s jeho velitelem, generálmajorem Eddym, útok za řeku Moselu a na Západní val (Siegfriedova linie).
Na jihu Francie dokončila 7. armáda kapitulací Lyonu svůj bojový úkol. Americkému VI. sboru bylo uloženo pokračovat ve stíhání nepřítele do průsmyku Belfort po silnici Lons le Saunier – Besancon. II. francouzský sbor postupoval po severozápadním břehu řeky Saone po ose Dijon – Epinal. Jednotky „Třicáté šesté pěší“ z uskupení amerického VI. sboru pokračovaly v postupu severně na Macon. 117. jízdní průzkumná squadrona pohybující se na čele útočné sestavy dosáhla Bourg-en-Bresse a Montrevel, ale silný německý protiútok od Meximieux jí způsobil těžké ztráty. 3. pěší divize postupovala ve středním pásmu sboru. 2. francouzský sbor pokračoval v postupu na levém křídle francouzské armády B v severozápadním směru. Poté se zkontaktoval s jednotkami, které se vylodily v Normandii při operaci OVERLORD a zmocnil se Villefranche v oblasti severně od Lyonu.
Třetí zářijový den byl pro československé letce na Západě více než rušný. Stíhačky od 310. a 312. squadrony RAF odstartovaly s úkolem doprovodit velký bombardovací svaz Halifaxů. Čtyřmotoráky, jichž bylo okolo jednoho sta, mířily v rámci operace Ramrod 1258 nad letiště v holandském Soesterbergu. Bomber Command toho dne nasadila do akce mohutnou sílu 675 letounů čítající 348 Lancasterů, 315 Halifaxů a 12 Mosquitů. Celkem bylo uskutečněno šest těžkých náletů na letiště v jižním Holandsku. Všechny útoky byly vyhodnoceny jako úspěšné. Během celé akce byl ztracen pouze jediný Halifax účastnící se náletu na Venlo.
O průběhu mise řekl o řadu let později pilot čs. 310. squadrony RAF plk. Josef Prokopec následující: „Jsme ve vzduchu 90 minut a kromě „Třistadesítky“ toho dne je v akci i 312. squadrona. Startujeme, dohromady 24 „Spitů“ z obou squadron, o půl páté odpoledne. Počasí nebylo ten den ideální a tak se brzy dostáváme do oblačnosti. Dohlednost je mizerná, proto jsme nuceni letět podle přístrojů. Jsme ve vzduchu teprve deset minut, když se najednou jeden z nás, W/O Antonín Škach, odpoutal od formace, prolétl mraky a vzápětí, aniž by se pokusil o jakýkoliv úhybný manévr, narazil na zem poblíž anglického St. Michael’s at Wade. Do země, která nás před několika léty přijala jako uprchlíky, která nám dala naději na nový život, kterou jsme byli odhodláni bránit a s jejím lidem bojovat proti nacismu. Mise však pokračovala dál a smůla, která toho dne doprovázela československé letce, jakoby neměla konce. Na cestě zpět po ukončení doprovodu bombardérů zaútočil čtyřčlenný roj od 312. squadrony na nizozemské letiště Gilze – Rijen. Flak, neochromený předchozím těžkým bombardováním, sestřelil letoun leteckého esa F/Lt Otto Smika. Oproti W/O Škachovi ale měl O. Smik štěstí. Nouzově přistál a krátce nato byl zachráněn příslušníky nizozemského odbojového hnutí. Do Anglie se vrátil 5. listopadu 1944. To jsem již sloužil u „Třistadvanáctky“ a tak jsem si mohl jeho vítězný návrat vychutnat s ostatními. Otto byl přímý kluk, velmi družný a premiant pilotní školy. Ve svém kursu byl jeden z nejlepších“, uvedl k průběhu 3. září 1944 J. Prokopec.
Dramatické chvíle, zde naštěstí s dobrým koncem, zažila i 311. squadrona RAF. V rámci úkolů plynoucích z její služby u Coastal Command poslala nad Severní moře ze základny Tain celkem čtyři bombardéry B-24 Liberator. Bylo krátce po sedmé hodině ranní, když operátor radiolokátoru na palubě čtyřmotoráku W/O Jedounka zachytil cíl. Šlo o nepřátelský nebo spojenecký letoun? Pět minut po prvním kontaktu již bylo vše jasné. Německý dvoumotorový Junkers Ju 88. Letěl nízko nad hladinou a o „Libu“ W/O Jedounka neměl ani tušení. Čechoslováci se rozhodli zaútočit, třebaže bombardér není pro stíhání rozhodně ideální. Liberator se roztřásl salvou palubních zbraní. Jakmile Němec zjistil, že na obloze není sám, rozhodl se okamžitě zmizet, což se mu nakonec podařilo. I tak to byl po dlouhé době pro československé letce operující v rámci Coastal Command jeden z rušnějších momentů v jinak jednotvárné, leč potřebné službě.
Ve Francii se stále vyloďuje Československá samostatná obrněná brigáda. Průběh vykládání vozidel a materiálu však v průběhu 3. září zbrzdí velká bouře, která se přehnala přes Kanál. Komplikuje se situace i v Anglii, když nakládání tanků na lodě na nějaký čas ustane, protože bude třeba urychleně dostat do Francie některou z britských jednotek. To vše bude mít za následek, že na francouzskou pevninu se poslední části československé brigády dostanou až 8. září 1944.
zpět na září 1944