From D-Day to V-Day

Září 1944

4. září 1944 - Den D + 90

Generál Eisenhower vydal 21. skupině armád a 1. americké armádě rozkaz postupovat k řece Rúr (Ruhr), zatímco „Pattonova“ 3. americká armáda zamíří podle téhož nařízení k řece Sáře (Saar). Hitler znovu povolal do funkce velitele armádní skupiny Západ (Oberbefehlshaber West) polního maršála von Rundstedta a zároveň odvolal dosavadního velitele Waltera Modela. Pod armádní skupinu Západ spadala v té době německá 7. polní armáda a dále 84. sbor, 2. parašutistický sbor, 15. polní armáda, 87. sbor, 1. pancéřový sbor zbraní SS, 47. sbor a 2. pancéřový sbor zbraní SS. I přes značné ztráty představovala armádní skupina Západ nebezpečného soupeře, se kterým bylo nutné počítat.

V průběhu dne udržovala 4. kanadská obrněná divize z uskupení II. kanadského sboru 1. kanadské armády pozice po obou březích řeky Sommy, zatímco „První polská obrněná“ pokračovala v postupu severovýchodním směrem na St. Omer. 3. kanadská pěší divize postupovala z okolí Rouen podél pobřeží k Pas de Calais.

7. britská obrněná divize z uskupení britského XII. sboru se stočila na východ, aby obešla nepřítele v oblasti Bethune – Lille. Poté pokračovala směrem na Ghent a zanechala 53. britskou pěší divizi a 4. britskou obrněnou brigádu, aby tentýž prostor „vyčistily“. 11. britská obrněná divize z uskupení XXX. britského sboru vstoupila do Antverp a „vyčistila“ od nepřítele město mimo severního předměstí a oblasti doků.

V operačním prostoru 1. americké armády pokračoval americký XIX. sbor v likvidaci „kapsy“ u Mons ve spolupráci s muži od „Velké červené jednotky“ z uskupení amerického VII. sboru. V průběhu dne byla 79. pěší divize převelena k „Pattonově“ 3. americké armádě. Jednotky 3. obrněné a 9. pěší divize z uskupení amerického VII. sboru pokračovaly v postupu východním směrem k řece Meuse v sektoru Namur – Dinant. Americký V. sbor se soustředil v novém sektoru na pravém křídle 1. americké armády a začal přecházet přes týlový prostor amerického VII. sboru.

Americký XII. sbor ze svazku „Pattonovy Třetí americké“ začal s útokem vedoucím k obklíčení Nancy. Byl vyslán zesílený 317. pěší pluk 80. pěší divize k řece Mosele, aby našel vhodný prostor pro přechody přes řeku v okolí Pont-a-Mousson a vybudoval a zajistil zde předmostí. Během odpoledne postoupil pluk podél silnice Flirey – Pont-a-Mousson směrem k řece a dorazil k zalesněnému srázu nad ní. Vyslané hlídky zjistily místo možného přechodu nedaleko Pagny-sur-Moselle. Přes tento přechod mělo přejít bojové uskupení A od 4. obrněné divize posílené pěším praporem 318. pěšího pluku od „Osmdesáté pěší“, stočit se na jih a začít s útokem směrem na Nancy. Ostatní jednotky 318. pěšího pluku měly zůstat na předmostí jako záloha divize. 319. pěší pluk postupující na jižním křídle 80. pěší divize se přeplavil přes řeku Moselu v Toulu a poté vybudoval a zabezpečil předmostí na jejím východním břehu.

V oblasti 7. armády operující na jihu Francie jednotky francouzské armády B zajišťující pravý bok „Sedmé“ prozkoumávaly okrajové části města Briancon. Mezitím 45. pěší divize z uskupení VI. sboru obsadila Bourg-en-Bresse a překonala odpor jižně od města. Sbor ztratil kontakt s nepřítelem a pokračoval na sever směrem na Besancon, silně opevněné město na řece Doubs.

Na francouzském pobřeží probíhá i přes přetrvávající obtíže vykládka jednotek Československé samostatné obrněné brigády. Ta se postupně vylodila v prostoru unikátního umělého přístavu Mulberry v Arromanches, v přístavu Courseulles-sur-Mer ležícím v prostoru invazního úseku Juno Beach a v chráněném kotvišti Gooseberry u Graye situovaném západně od Courseulles-sur-Mer. Z rozhodnutí velitele 21. skupiny armád polního maršála Montgomeryho byla Československá samostatná obrněná brigáda, čítající tehdy přes 4 300 mužů, na 140 tanků, zhruba 190 obrněných vozidel a na 800 především nákladních automobilů, přesunuta od pobřeží ihned do prostoru ležícího asi 5 km od Falaise, místa, kde v nedávné době došlo k urputným bojům mezi nacistickým Wehrmachtem a britsko-kanadskými jednotkami. Když Čechoslováci dorazili do vyčkávacího prostoru u Falais, čekal je strašlivý pohled plný smrti a zmaru. Jak podobný byl tomu, co mnozí z nich zažili již v červnových dnech na francouzské půdě před pouhými čtyřmi roky.

Čechoslováci byli ubytováni ve stanovém táboře Transit Camp 60 a ve vesnicích Epaney, Fontaine a Le Breuill. Vojáci zde měli zůstat asi 2 týdny, během nichž měli také provést nastřelování nových tanků, kterých však byl i nadále nedostatek. V polovině září 1944 bylo ve stavu CIABG přes 200 tanků (po 75 tancích měly 1. a 2. tankový prapor, 17 jich používalo velitelství a štábní rota, 21 kusů motorizovaný předzvědný oddíl, 4 Cromwelly byly využívány jako obrněné pozorovatelny dělostřeleckým plukem, 22 jich měla záložní tanková rota a 2 Cromwelly verze ARV měly brigádní tankové dílny), dále obrněná vozidla a 12 cvičných tanků typu Cromwell. K 18. září 1944, jak hlásilo velitelství brigády na Ministerstvo národní obrany v Londýně, však ještě do předepsaného počtu chybělo „32 tanků typu Cromwell, 22 tanků typu Stuart, tři mostní tanky tzv. Bridgelayers a tři obrněné vyprošťovací transportéry tzv. Armoured Recovery Vehicles.“ Přesto měla brigáda na počátku září 1944 ve stavu úctyhodných 1 554 vozidel. Když po skončení války dorazily jednotky Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group do Československa, bylo vybavení brigády na srovnatelné úrovni s vysoce motorizovanou americkou armádou, která svojí technikou uvedla v úžas celý český jihozápad.



zpět na září 1944