• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Září 1944

6. září 1944 - Den D + 92

2. kanadská pěší divize z uskupení II. kanadského sboru se přesunula za útočnými jednotkami a prošla postavením „Třetí kanadské pěší“ v prostoru Calais. Mezitím 4. kanadská obrněná divize postupovala ke kanálu Ghent – Brugy, zatímco 1. polská obrněná divize překročila kanál v St. Omer.

V oblasti amerického XIX. sboru z uskupení 1. americké armády prováděla v průběhu dne 113. jízdní mechanizovaná skupina ve spolupráci s tanky od 2. obrněné divize průzkum na východ ve směru k hlavní linii Tirlemont – Namur. „Třetí obrněná“ ze svazku amerického VII. sboru postupovala z Namuru na východ po obou březích řeky Másy a obsadila Huy. Vpřed šla i 9. pěší divize, když rozšiřovala a posilovala předmostí na řece Máse i přes silný nepřátelský odpor. 1. pěší divize, prozatím bez 16. pěšího pluku, který dokončoval čištění „kapsy“ u Mons, vyrazila na východ. Jednotky 4. pěší a 5. obrněné divize z uskupení amerického V. sboru začaly s postupem od řeky Másy. „Čtvrtá pěší“, která postupovala vlevo, obsadila Biévre, zatímco tankové skupiny od 5. obrněné divize dobyly Sedan.

Pattonova 3. americká armáda i přes akutní nedostatek paliva pokračovala v útočných akcích. 7. obrněná divize ze svazku amerického XX. sboru začala postupovat k řece Mosele. Čtyři průzkumné obrněné kolony vyrazily směrem k řece v 03.00 hod vyhledat místa vhodná k jejímu překročení. K zabezpečení hlavního útoku byly tyto jednotky posíleny 3. jízdní mechanizovanou skupinou. Prvosledové oddíly brzy narazily na silně opevněná nepřátelská postavení. Hlavní část „Sedmé obrněné“ začala s útokem ve 14.00 hod. Bojové uskupení A operující na severním křídle postoupilo k Sainte-Marie-aux-Chenes, kde se zastavilo. Bojové uskupení B se dostalo do blízkosti Rezonville a Gorze, pokus o překročení kanálu mezi Noveant a Arnaville se ale nezdařil. Jednotky 90. pěší divize překročily řeku Másu a soustředily se v okolí Etain. V průběhu dne se 317. pěší pluk ze svazku 80. pěší divize amerického XII. sboru vzdal snahy překročit řeku Moselu na severním křídle divize poté, co nepřítel obsadil předmostí vybudované 3. praporem. „Bratrský“ 318. pluk obsadil kótu č. 326, která ležela na dohled od Marbache, a zároveň zaútočil na západní okraj lesa Forét de l’Avant Garde. 319. pěšímu pluku od „Osmdesáté pěší“ se stále nedařilo obsadit pevnost Fort de Villey-le-Sec. 2. jízdní mechanizovaná skupina při postupu k řece Madon narazila v prostoru mezi Xirocourtem a Ceintrey na kolony ustupujícího nepřítele. Její 42. jízdní průzkumná squadrona zablokovala jednu z kolon, přivolala oddíl 696. dělostřeleckého praporu a poté na ní společně zaútočily. V tomto střetnutí Němci přišli o 151 mužů, kteří padli. Dalších 178 nepřátelských vojáků bylo zajato. Kromě toho se podařilo zničit na tři desítky kolových a pásových vozidel.

V oblasti jižní Francie obsadil II. francouzský sbor Chalon-sur Saone, zatímco VI. sbor se připravoval na překročení řeky Doubs v Dole, Besançon a Baumeles-Dames. Při postupu narážel na zadržovací nepřátelský odpor. V noci ze 6. na 7. září 1944 obsadila část 3. pěší divize pevnost Fort Fontain a otevřela cestu přes vnější obranu Besançon. I. francouzský sbor, kterému velel generál Emile Béthouart, se stal operačním a měl za úkol postoupit do oblasti Besançon – Belfort na pravém křídle 7. armády. Sbor byl složen z 3. alžírské pěší, 9. koloniální pěší a 2. marocké pěší divize. Při postupu obsadil sbor Pierrefontaine, Maiche a St Hippolyte.

Během 6. září 1944 se Čechoslováci sloužící u 310. a 312. squadrony RAF zúčastnili operace Ramrod s pořadovým číslem 1263. Jejich úkolem bylo eskortovat 105 Halifaxů a 76 Lancasterů od Bomber Command, jejichž posádky dostaly za úkol napadnout německý přístav Emden. Do vzduchu se zvedlo také celkem sedm strojů od 311. squadrony RAF, aby v nekonečných vodách Severního moře pátraly po nacistických U-bootech. Jediným rušným momentem v celém dni byla pro „Třistajedenáctku“ porucha Liberatoru F/O Huňáčka, který se pro poruchu hydraulického systému musel předčasně vrátit na základnu.

Na francouzském pobřeží i nadále probíhalo vyloďování techniky a mužů od Československé samostatné obrněné brigády. Den předtím odjelo od brigády 15 důstojníků na stáž k 1. polské obrněné divizi, která byla v poli již řadu týdnů a především prodělala sérii těžkých bitev. Přestože šlo o mohutnější bojové uskupení, než tomu bylo v případě brigády, měly obě jednotky mnoho společného. V prvé řadě to byla britská bojová technika a pak téměř až nezkrotná touha pomstít se za příkoří napáchané německou okupační mocí na rodné zemi. Obě jednotky se také musely vypořádat s jistou jazykovou bariérou ležící mezi anglo-americkými vojsky a polsko-československými bojovými formacemi. Velké ztráty, které polská obrněná divize utrpěla v boji, a značné problémy spojené s doplňováním jejích stavů byly pro Čechoslováky jistým ponaučením, neboť čeho se brigádě nedostávalo, byly právě tolik potřebné zálohy. V průběhu 6. září 1944 vyšlo ve Francii první číslo Našich novin. Šlo o tiskovinu Československé samostatné obrněné brigády, která byla vydávána již ve Velké Británii. Díky Našim novinám se vojáci generála Lišky dovídali řadu informací z domova získaných především odposlechem protektorátního rozhlasu. Jedním z redaktorů Našich novin byl i pozdější novinář Václav Straka, který se na sklonku dubna 1945 zároveň stal příslušníkem tzv. Kombinovaného oddílu, vojenského tělesa vzniklého z mužů generála Lišky.