• Seriál
  • červen 1944
  • červenec 1944
  • srpen 1944
  • září 1944
  • říjen 1944
  • listopad 1944
  • prosinec 1944
  • leden 1945
  • únor 1945
  • březen 1945
  • duben 1945
  • květen 1945

From D-Day to V-Day

Září 1944

7. září 1944 - Den D + 93

V oblasti 2. britské armády vystřídal XII. britský sbor jednotky XXX. britského sboru v Anverpách a v Alost a umožnil jim postupovat na severovýchod. „Třicátý britský“ poté začal postupovat směrem ke kanálu Meuse – Escaut. Britská Gardová obrněná divize mířila severovýchodně z Louvain na Dies a dosáhla místa pro plánovaný přechod Albertova kanálu. Když k němu konečně dorazila, našla tady jen zničené mosty. Nepřítel byl na ústupu a doslova za sebou pálil vše, co by Spojencům usnadnilo cestu na Berlín. 11. britská obrněná divize marně hledala úseky severně od Antverp, kde by kanál mohla překročit.

113. jízdní mechanizovaná skupina ze svazku amerického XIX. sboru pohybující se v čele jednotek mířících na východ k Holandsku došla k Albertovu kanálu nedaleko Hasselt. Mezitím tankové kolony od 3. obrněné divize z uskupení amerického VII. sboru postupovaly k Lutychu. Jednotky „Deváté pěší“ „vyčistily“ Dinant a pokračovaly v postupu na východ. 1. pěší divize dokončila likvidaci nepřátelských jednotek u Mons a poté se shromáždila v týlovém prostoru. Muži od 28. pěší divize z uskupení amerického V. sboru prošli přes pozice 5. obrněné divize, která se nedobrovolně nacházela asi 15 mil východně od Sedanu úplně bez paliva. 4. pěší divize pokračovala v postupu na východ po severním křídle sboru na St Hubert.

Bojové uskupení A plukovníka Dwighta A. Rosenbauma ze svazku „Sedmé obrněné“ pokračovalo po překonání nepřátelského odporu v Ste-aux-Chenes a St Privat k řece Mosele v Mondelange severně od Mét. Poté začalo útočit jižním směrem na Hauconcourt. Bojové uskupení B brigádního generála Johna B. Thompsona bylo přinuceno stáhnout jednotky na kanálu mezi Noveant a Arnaville, které byly pod těžkou palbou. K řece se dostaly další oddíly v oblasti Dornot, kde se také ocitly pod palbou řízenou z obou stran řeky. Bojové uskupení R plukovníka George H. Molona začalo postupovat vpřed s odhodláním připojit se k bitvě, bylo však nařízením z vyšších míst zastaveno do chvíle, než projdou jednotky „Páté pěší“ jeho pozicemi. 5. pěší divize začala v průběhu dne útočit na Méty. Zesílený 2. pěší pluk plukovníka Worrella A. Roofa byl zastaven organizovanou obranou v úseku Amanvillers – Verneville, zatímco 11. pluk plukovníka Charlese W. Yuilla postoupil k výšinám západně od řeky Mosely v oblasti Dornot. 90. pěší divize začala s útokem na Thionville. 359. pěší pluk plukovníka Roberta L. Bacona byl zařazen vlevo vzadu, aby zabezpečoval odkrytý levý bok sboru, zatímco 358. pluk plukovníka Christiana H. Clarka postupoval po ose Landres – Fontoy na výšiny západně od Triex. 357. pluk plukovníka George H. Bartha se zastavil na okraji Briey. 3. jízdní mechanizovaná skupina pod velením plukovníka James H. Polka dostala rozkaz poskytovat ochranu boku sborového uskupení. 80. pěší divize ze svazku amerického XII. sboru po obsazení kóty č. 356 vstoupila v noci ze 7. na 8. září 1944 s předsunutými jednotkami 318. pěšího pluku do Marbache, zatímco 319. pěší pluk postoupil k vodnímu příkopu u Fort de Villey-le-Sec. Poté však byl donucen ustoupit. 42. squadrona 2. jízdní mechanizované skupiny dorazila po rychlém postupu k řece Madon, kde se jí podařilo zajistit nedotčený most, který jako zázrakem nepřítel nestačil zničit. V průběhu 7. září 1944 byl americký XV. sbor vrácen pod velení 3. americké armády. Díky tomu mohla být 35. pěší divize využita k podpoře útoku jednotek amerického XII. sboru.

V operačním prostoru VI. sboru z uskupení 7. armády obsadila 3. pěší divize Besançon. Mezitím 45. pěší překročila v prostoru Baume-les-Dames řeku Doubs a „Třicátá šestá pěší“ se neúspěšně pokusila překročit řeku jihozápadně od Besançon. Proto padlo rozhodnutí, že její části překročí řeku v sektoru 3. pěší divize v Avanne. Během dne obsadil I. francouzský sbor Briancon.

Ty jednotky Československé samostatné obrněné brigády, které se již na území Francie vylodily a poté odjely do prostoru kolem města Falaise, zahájily ihned cvičení v rámci rot i celých praporů. Ve stejný čas nadále pokračovalo vyloďování vojáků a vykládání techniky brigády z lodí, které připluly z Anglie. Hlavní výzbrojí československé brigády byly tanky Cromwell. Ve výzbroji je v prvé řadě měly Tankový prapor 1 a 2 a dále Motorizovaný předzvědný oddíl, reorganizovaný v březnu 1945 na Tankový prapor 3. Cromwelly sloužily také u dalších jednotek, jako byl např. Dělostřelecký pluk, kde na sebe vzaly podobu obrněné pozorovatelny určené k řízení palby. Nejvíce používanou variantou tanku Cromwell u brigády byly verze Mk IV a V. Na konci roku 1944 stoupl počet těchto strojů u Československé samostatné obrněné brigády na 127. Střední tank Cromwell Mk IV a V byl vybaven 75mm kanónem a dvěma kulomety BESA M.G. ráže 7.92 mm. Posádku skoro 28 tun vážícího Cromwella tvořilo 5 mužů. Přestože šlo o skvělé stroje, byl Cromwell jako každý jiný střední tank zranitelný. Jen 5. listopadu 1944 ztratila brigáda v bojích u Dunkerque 12 tanků. S Cromwelly nakonec brigáda generála A. Lišky dorazila v květnu 1945 až do vlasti. Britské stroje o pár let později dosloužily a byly nahrazeny sovětskými „Téčky“. Do dnešních dnů se v Čechách z nich dochovalo několik tankových podvozků, používaných po vyřazení a odzbrojení např. při práci v kamenolomech.

Českoslovenští stíhači si v průběhu 7. září 1944 užívali relativního klidu a žádné operace typu Ramrod, Ranger či Rodeo se nezúčastnili. Ve vzduchu ale opět byli muži od „Třistajedenáctky“, která vyslala do akce stroje F/O Haeringa a F/Lt Hrnčíře. Mise obou posádek nad Severním mořem proběhla bez problémů.